Moia má již 10 měsíců.

Pilně trénujeme a Moiu toopravdu všechno moc baví.

Tady je na ukázku video z obrany.

VIDEO ZDE

R.I.P. HESSINKO

(20.09.2011-23.7.2018)

V pondělí 23.7.2018 v 16:20 h dotloutlo srdíčko naší fence Hessi Monty Black.

Poslouchala jsem ho do poslední chvíle, kdy začalo tlouci pomalu a pak už přestalo.

Z jejích očí se vytratil ten její divošský kukuč...odelšla.  Hrozné... pořád to mám před sebou.

Bohužel její stav se začal asi i tím počasím zhoršovat a hlavně za tu dobu 3,5 měsíce co měla částečné ochrnutí zadních nohou se její zadní část těla začala i jakoby změnšovat, zhubla a to bylo i tím jak nepoužívala svaly jako vždy. Bohužel se těžko udržela na zadních nohou, když potřebovala udělat potřebu, měla odřené zadní tlapky......

Prostě jsem se na to její trápení nemohla už dívat. Lidé musí být soudní. Pořád si říkám, zda jsem udělala dobře a její trápení nakonec nechala ukončit, co když by se její zdravotní stav z ničeho nic zlepšil a byla by jako dřív......

Jenže ... čekala jsem 3,5 měsíce a pořád se to spíš zhoršovalo.

Hessinka mi tady nechala své dva potomky z vrhu Q( Qwenta a Qeen a tak aspoň mám její krev.

Hessinka bude s námi pořád v našich vzpomínkách tak jako její maminka Arlet a fenka Aprilka. Bude na nás koukat z nebe....

Bohužel i takové věci patří k životu a my se musíme smířit s tím, že naši psí kamarádi a parťáci tu s námi nemůžou být dlouho a život plyne dál. Jejich život je moc krátký..

Dlouhou dobu jsem nic nepřidávala, protože ani nebylo co. Štěňátka nemáme a poslední dobou se mi u počítače opravdu sedět doma nechce. Mám toho dost z práce.

Mám 3 mladá štěňata a ty vyčerpají dost mojí energie.

Bohužel mám ještě stále další nemilou věc a to je zdravotní stav naší Hessinky. Doba 6 týdnů dávno uplynula a stav naší Hessi se nelepší.

Ba naopak mám poslední dobou posit, že to začíná být horší a připomíná mi to stav úplně na začátku.

Doufám, že k tomu nedojde, ale člověk musí mít v těchto chvílích čistou hlavu a musí myslet i na to nejhorší a být připraven. Nechci dopustit, aby se Hessinka trápila.

Jenže to nějak nejde. Hessinka, když mne vítá, je šťastná a chce lítat okolo mne jako před tím, ale vždycky zapomene na její stav, že ji zadní nohy neposlouchají.

Nemá bolesti, tedy alespoň to tak nevypadá. Chtěla by si hrát, lítat, žere a to je pro mne ukazatel, že  ochrnutí nevnímá s bolestí.

Musím dopředu myslet na všechny okolnosti, aby si Hessi neublížila a nepouštět k ní mladé, aby ji náhodou ještě neublížili víc.

Je to strašné jak krátký život s vámi pes může být a strašně to letí.